Skupina dobrá, pořád vím, kde je moje místo – na konci….
Upřímmně za Vojtou s Adamem jsem moc nepošetřil….
A při návratovém stoupání skupina si v rámci kecačky povídá :
“Ty jo, Mišák je tu s námi…”
“Myslíš, že už je na limitu ?”
Nic neříkám, neboť bojuji o každou molekulu kyslíku….
“Tak trochu zrychlíme.”
“Je tu pořád.”
“Tak trochu zrychlíme.”
“Bacha ať ho neutrhnem, to by pak už jel volně”
“Vždyť neprotestuje”
Heknu z posledních sil – “nemáme Kačenku”
“Počkáme na ní na kopci, pojeď”
No a na kopci fakt na Kačenku a moje plíce počkali…..
